Týden bez Andulky

V pátek nám Andulka odjela do Varvažova na školu v přírodě a Skaly do Skalice, aby se připravil na závody. My jsme s Adélkou zašly na poštu do Chaber a na zmrzku a pak ještě hodit pohled do schránky. Na chodníku před Chýší byly křídou namalované nějaké obrázky a Adélka si chtěla zaskákat. Co jsem tedy, já nebohá matka, měla v tom příšerném parnu dělat než si dát pivko v Chýši :-). Zavolala jsem i Míše, co dělají, ať s Jášou přijdou za námi. Přemlouvat jsem jí dlouho nemusela :-).

Děti si krásně hrály, docela vtipné bylo, že Standa říkal, že se ptal Jáchymka, na co si hrajou, tak prý na rodinu. Adélky jsem se ptala následně a ta tvrdila, že na Indiány.. No hlavně, že je to bavilo :-D.

V noci začalo pršet a to zhatilo naše plány na pochod Okolo Ladovy chalupy. Ve finále mi to až tak nevadilo, potřebovala jsem se, po těch hektických 14 dnech, kapánek restartovat. Sobotu jsme tedy proflákaly :-).

V neděli jsme ale přece jen už vyrazily ven, potřebovala jsem si něco vyzvednout v Ďáblicích. Domluvily jsme se s Míšou, že půjdou s námi, je tam totiž i jedno moc hezké hřiště. Tempo bylo celkem pomalé, Jáchoš není zrovna chodec :-) a když jsme se vraceli, tak už byl na pokraji zhroucení a tvrdil, že tady určitě zemře na studené ruce :-D. Nějak si neumím představit, že s námi chtěli jít těch 12 km :-).

Andulka se měla na škole v přírodě báječně a moc mě potěšila, že si vzpomněla na moje narozeniny a na pohled mi napsala přání. Její zážitky ze školy v přírodě dám do zvláštního příspěvku :-)

Adélka si užívala jedináčkovství, byla neskutečně zlatá a ač tvrdila, že si to užívá a nestýská se jí, stejně na Andulku pořád myslela a pravidelně jí kreslila na pohledy. V pondělí jsme jely naproti mamce, která se nám vrátila od ségry z Malty a ve středu měli ve školce besídku ke svátku matek. To zas bylo hezké a dojemné a na večer jsme měli domluvenou každoroční Býčí párty. Adélka si mohla vybrat, jestli chce spát u Zuzky nebo u Dráčků a nakonec si vybrala Dráčkovce, protože si s Jáchymkem začala docela pěkně hrát. Mohl jít tedy i Skaly, což bylo moc fajn. Standa byl zas neskutečně nadšenej, že si děti hrajou a vůbec ho neotravují. Celkově jsme se shodli, že ty naše velké kráčmery jsou asi 100x hlučnější a náročnější a mrňavky najednou měly klid a pohodu. :-)

No a v pátek se nám zase vrátila naše školačka :-). Trošku to nevychytali - čas příjezdu měl být mezi 14 a 15 hodinou a přijeli už v půl druhé, takže se rodiče navzájem obvolávali.. Děti byly lehce zklamané, že tam nikdo nečeká.. Ale brzy je to přešlo, nejdůležitější bylo, že si to parádně užily!