Klub českých turistů a OZP pořádají pochody podvečerní Prahou. Minule nám to nevyšlo, i když se vycházelo přímo u nás za humny, tak tentokrát jsme si to nechtěli nechat ujít :-). Skaly přijel z práce výjimečně brzo, takže jsme si mohli udělat rodinný výlet.
Startovalo se v Libni a než jsme se vykopali, bylo skoro šest a do šesti byl start.. ehm.. Mamka s námi jela aspoň na metro, protože druhý den frčela za ségrou na Maltu.
Od Hrabalovy zdi jsme vyšli směrem k Libeňskému zámku a díky pochodu jsme i zjistili, že most přes Rokytku je nejstarším betonovým mostem v Čechách. V těhle místech je navíc v Rokytce opravdu velké množství ryb a dokonce už v krásně jedlé velikosti. Je divné, že je tam místní bezdomáči neloví..
Kolem "Bílého domu", jak se říká naší radnici, jsme začali stoupat směrem k parku Na Korábě. To je moc hezké místo se spoustou zajímavých stromů a s naučnou stezkou. Naším úkolem bylo určit horninu z geologické expozice. Pokochali jsme se výhledem na Žižkov, z dálky omrkli střechu, kterou Skaly zrovna dělá a šplhali dál do kopce kolem Bulovky a nahoru na Prosek. Ulicí rovnoběžnou s Teplickou jsme fakt ještě nikdy nešli. Navíc je rozkopaná, takže žádná auta, jen klidná vilová čvrť. Celkem překvápko, člověk kousek odsud frčí každou chvíli autem a nemá šajna, co je o pár metrů dál.
Na chvíli jsme se octli na venkově - je tu velký výběh pro koně, kteří se v pohodě pasou na louce. Díky tomuhle pochodu jsme navíc objevili i podchod právě pod tou naší čtyřproudovkou, vlastně zkratku, aby člověk nemusel až nahoru na Prosek. Z podchodu jsme vylezli v Ďáblicích a tam jsme teda klasicky kapánek zakufrovali :-) Naštěstí tyhle končiny celkem známe, i když trochu z jiného úhlu, takže jsme se brzo "našli" a vrátili se na správnou trasu. Ta vedla kolem Ďáblického hřbitova a nasměrovala nás k Ďáblické hvězdárně. Odsud je také moc hezký výhled, nicméně od západu nás kapánek začala strašit přicházející bouřka.
Přes Ďáblický háj, kolem vrcholu Ládví, jsme se dostali až na konečnou do Kobylis a kousek odsud byl cíl. Převýšení prý bylo 160 metrů, trasa byla dlouhá 10 km. Vidina možné bouřky a toho, že nestihneme cíl, který měl být do 20:00 hod. nás hnala poměrně slušným tempem, takže jsme to dali za hodinu a tři čtvrtě.. Skaly chvílema pindal, že nejsme na závodech, nicméně holčičky šlapaly jak hodinky a ani jednou jsme neslyšeli, že už nemůžou nebo že je bolí nožičky. Děsně je bavilo, že postupně "předbíháme" ty, co vyšli před námi :-). Opravdu si zaslouží pochvalu před nastoupenou jednotkou. Odměnou nám bylo razítko do deníčku, tatranka a naprosto úžasný pocit ze společně krásně stráveného času.
No a jak to dopadlo s deštěm a bouřkou? Přesně podle objednávky :-). Jakmile za námi zaklaply dveře bytu, strhla se velmi slušná čina :-). Bylo to potřeba, přece jen je dost sucho.
Žádné komentáře:
Okomentovat