MGS - neděle

Ráno lehce poprchává, sluníčko se schovalo za mraky. Nicméně pevně věřím své objednávce, že bude ideální počasí na výlet. A bylo :-)

Začalo to ohromně vtipně. Když nám z Janoviček poslali jídelníček, smáli jsme se nedělnímu obědu - svíčkové. Nazvali jsme jí virutální, protože v plánu byl celodenní výlet do Bledných skal, takže na oběd opravdu nikdo nezůstával. A ejhle.. u snídaně se zjistilo, že Uli to objednávala jakože balíčky pro 11 rodin (někteří museli, bohužel, odjet, takže se výletu nezúčastníli), ale v Janovičkách to pochopili jako 11 kusů.. Prostě informační šum :-). Nicméně se opět prokázala neskutečná ochota a pružnost personálu a než jsme se vyhrabali, chybějících asi 50 balíčků bylo nachystáno.

Do Bledných skal jsme nakonec na doporučení místních nejeli. Prý je to tam, zvlášť v neděli, velká pruda. Jak pravil pan správce - Poláci si téměř nechají spadnou barák na hlavu, ale musí mít nové auto a jezdit na výlety. Je docela zábavné sledovat, jak se vystajlované Polky škrábou v podpatkách do skal. Každopádně díky jejich vášni se drží tenhle poměrně chudý region nad vodou.

No a Bledné skaly mají příjezdovku tak úzkou, že se musí jezdit kyvadlově. Vždycky půl hodiny se jezdí  nahoru a půl hodiny dolů, což bylo v našem počtu celkem riskantní. Stejně tak, když se prochází skalami, je potřeba počkat, až někdo proleze, protože se místy vejde sotva dospělý člověk, natož aby se vyhli. Takže potkat podobnou skupinu, jako jsme my, to by bylo na půl dne..

Tip jsme dostali na Hejšovinu, která je větší a vlastně i zajímavější, protože ze Stolové hory jsou krásné výhledy na okolí a hlavně je to striktně jednosměrné, aby se lidé nemuseli vyhýbat, což je velmi praktické.

Nahoru jsme vyšlápli asi dva miliony schodů a konečně jsme se mohli pokochat prvními výhledy. Andulka zatoužila po vafli .. ehm.. v přepočtu za 70,- Kč, ale jak by tatínek mohl odolat své holčičce, že.. :-) Vtipná byla hláška dětí po výstupu "Tady se nějak oteplilo!". Dole jsme se totiž docela nabalili, přece jen profukovalo a ochladilo se a převýšení 200 metrů se na "oteplení" projevit musí :-). Výborný byl Jiřík, kterého Kikušák nesl na ramenou a někde před koncem začal hlásat, že už nemůže  :-).

To, jak Andulka v sobotu zvládla lanové centrum, se projevilo hned za placeným vstupem na naučnou stezku. Jsou tu kovové "mřížkované" schody na jeden skalní útvar a ona po nich chodila naprosto bez problémů.. Ještě v pátek by to nedala... Nádhera!

Moc se nám líbilo v Pekle. Místo tepla tam byl sníh a led.. úzká průrva 25 metrů hluboká.. Adélka to komentovala, že tam má asi čert mrazák :-). Cestou nás čekaly i různé průlezy, někdy to bylo hooodně úzké a člověk musel to tělo zatraceně poskládat.

Na jedné z těch vyhlídek měl stánek Polák a nabízel chleba se sádlem. Chleba - to bylo kolo od vozu, takže krajíc byl fakt brzda jak od tiráku :-). My jsme si tam dali chvíli pauzu, dětem svačinky a mimo jiné tatranky, co byly v balíčku. V tu chvíli Polák začal na Vaška něco drmolit a Vašek mu to odkejval, jasně, všechno je super.. Polák nešťastný, že mu nerozumíme, až Kikuška vydedukovala, že chce odkoupit tatranku :-). Jednu mu tedy dala a on byl neskutečně šťastný, že cukor, cukor! Prostě měl absťák na sladké :-)

Sestup dolů byl lehce o kolena. Opět milion schodů a Joníkova hláška - Tak sem teda už nikdy nepůjdu!

Cílovou odměnou byla pro děti návštěva Dinoparku. Vstupné se dalo opět zaplatit v korunách a nebyly to žádné likvidační částky. Bylo to celkem zajímavé, jen teda lidi se jim moc nepovedli :-). Někteří rodiče poslali jen děti, dozor nebyl úplně nutný, zvlášť, když nás tam pár dozírat šlo.

Honza zatím na mapě vykoukal návštěvu uhelných dolů a hlavně vláček. To je také lákadlo pro většinu dětí, takže jsme vyrazili do Nowe rudy.

Zádrhel nastal, když jsme chtěli platit korunami. Paní pokladní nešťastná, že koruny nebere a terminál na karty také nemá. Nicméně jí v hlavě naskočila kalkulačka, když viděla takovou skupinu a nakonec jsme se dohodli, že pokud bysme byli schopní to zaplatit dohromady, tak prostě to nějak uděláme, že opravdu nemá české koruny na vracení. To nebyl problém, dohodli jsme se na nějakém kurzu a na začátku prohlídky s průvodcem Jarkem tak, aby si všichni ještě stihli odskočit.

To je opravdu rozdíl mezi Polákama a Čechama - u nás by asi úplně neprošlo platit zlotými.. Jenže naše skupina jim dala vydělat x-krát víc než měli za celý den. Některé výpravy, co jsme potkali, čítali 2 - 8 lidí.. Nás bylo platících 14 dospělých a 18 dětí.

Jarek byl neskutečný! To byl bodrý chlapík, s kterým byla neskutečná prča. Říkal, že česky rozumí, ale nemluví. Probírali jsme před prohlídkou vši, že tam mají ty helmy a jak je tam jedna parta pověsí, druhá si je nandá, tak on to komentoval, že se nebojí, protože po jeho hlavě sklouznou dolů - byl plešatý :-).

Hned v první části expozice nechal děti potěžkat zkamenělé dřevo, aby pochopily, jak vzniká uhlí, potom mohly točit kličkou a rozpohybovat model dolu i s výtahy do šachty. Stejně tak si mohly vyzkoušet velín, no prostě paráda. Já jsem měla v ruce papírového průvodce v češtině a to byl teda taky zdroj neutuchajícího veselí. Někdo prostě překládal, jak si asi myslel, že by to mělo být :-).

Asi jsem byla první, kdo to četl a komentoval, protože říkal, že už to tam mají dlouho a zatím to nikdo neřešil :-). Ty největší perly jsem nafotila. Na škrtící plyn a splasklé horníky budeme vzpomínat asi hodně dlouho :-).

Po expozicích jsme se přesunuli do štol. S tím souvisely právě ty helmy. Fikaně jsem si vzala bílou, přece jen jsem měla výhodu informací :-). Pak tam byly žluté, červené a hnědé.. Jediný Skaly měl hnědou a jediný on byl horník.. Bílá značila inženýry, červená údržbáře, elektrikáře a žlutí byli "sběrači medu" :-). I na tohle jsem se ptala, co jako znamená a byli to ti, co vynášeli plné "nočníky"...

Skaly samozřejmě komentoval, že jediný maká na nás všechny a v jedné štole se vynořila babice (chlap) a jako správného horníka ho pomatlal mourem. Srandu jsme z toho měli velkou :-). Mě zas Jarek zavřel do důlní sanitky, abych si vyzkoušela, jaké to asi bylo.. Netuše nic zlého jsem tam vlezla a on se mnou začala šíleně houpat, že tak to prostě bylo. :-) Děti si mohly vyzkoušet i pneukladivo a ven nás vyvezl vláček. To byl taky zážitek.. Tma, kolena až u krku, stísněný prostor, rachot..

Vylezli jsme odtamtud vychechtaní a spokojení. Takže vřele doporučuju!

A už byl čas na návrat, čekala nás ta virtuální svíčková, která byla neskutečně dobrá :-) a jako zákusek jsme si dali kejtičku. Děti měly mezitím noční bojovku a některé dobíhaly už v lijáku, který se spustil. Abychom je zahnali do postelí co nejdřív, měly slíbené překvapení na ráno :-).

No a my jsme tradičně pokrafali :-)