V úterý jsem organizovala zas školení Eurony - přijel opět náš obchodní ředitel. Musím říct, že dostat někam Pražáka, to je fakt nadlidský výkon. Nakonec jsem tu měla lidi z Hradce Králové nebo ze Slaného a ti, kteří to měli kousek, prostě nedorazili.. To teda závidím Vergelce, protože na Severní Moravě naopak bojuje s tím, že kapacita není nafukovací a lidé se sjíždějí opravdu z daleka.
Ale i přes tu nízkou účast je "výtěžnost" moc pěkná, prostě přišli lidé, které to opravdu zajímá. Projevilo se to na objednávkách i nových registracích.
Jela jsem do hotelu s dvouhodinovým předstihem, měla jsem se právě setkat s pánem z Hradce Králové, který má zájem o registraci. Volal mi ve 14:05, že už je na Palmovce a za chvíli dorazí.. Chvíle mu trvala hodinu, vydal se, bohužel, směrem do Hloubětína a jako na potvoru mu došla baterka v mobilu.. Tomu se říká pech. Přišel naprosto schvácený a bylo mu neskutečně trapně, že něco takového se mu ještě nestalo. Tak jsem si aspoň v klidu přečetla noviny :-).
Za odměnu mi pak pomohl připravit prostor pro prezentaci. Jenže do toho přijela skupina Slováků, kteří se usadili na těch mých připravených židlích. Tak jsem se ptala takové slečny, jestli jde na prezentaci Eurony a ona na to Áno... tak se ptám a odkud jste a ona že z Košic. A kdo vás sem pozval? Nemám vás v prezenčce... A to zas na mě začala koukat jak na blázna prý, že přijeli celá skupina na exkurzíu do tunelu Blanka.. Takže jsme si ujasnily, že každá mluvíme o jiné akci a to už se mezitím usadili i ostatní a ten nejstarší jim začal vyprávět, co je čeká..
Do toho přijel Daneš a začali chodit hosté na naší prezentaci. Byla jsem lehce na nervy, kdy jako skončí, že potřebujeme nachystat produkty, plátno, projektor.. Takže když pak děda konečně zahlásil, jestli má někdo dotaz, tak jsem se přihlásila s tím, že se tedy omlouvám, ale že potřebuju, aby už skončili, že tam máme akci my. On mi na to odvětil, že áno, že to vie, ale vraj od peti.. Tak jsem mu to odsouhlasila s tím, že v pět začínáme a musíme si to také připravit. No s kyselým ksichtem to teda rozpustil, kde jim co upadlo, to tam nechali, židle zpřeházené, takže jsme fofrovali, abysme to dali znovu do pořádku..
Pak si sedli do výčepu a děsně tam hulákali a když jsem je šla poprosit, jestli by se nemohli trochu ztišit, že se neslyšíme, tak mi poradil, že si mám sednout blíž a že oni mají taky prezentaci.. Do toho hulili jak fabrika a všechno šlo k nám do sálu, který není oddělený. Fakt miláčkové..
Ale Daneš to ustál, školení byli také spokojení a to je nejdůležitější. Nakonec jsem mu pomohla zas všechno sklidit a dala jsem si s ním večeři. No kdy se mi poštěstí mít pro sebe obchodního ředitele, že? :-)
Probrali jsme všechno možné a on vyrazil k Náchodu, já do Čimic :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat