Andulka se dočkala a mohla se zúčastnit prvních atletických závodů - Běh Třešňovkou. Bohužel jsem musela pro Adélku na balet a přijely jsme pozdě - holky akorát doběhly :-(. Andulka to klasicky neunesla a zas se "zhroutila".. Ať vyhraje nebo ne - většinou si hrábne na dno, že se pak hystericky rozpláče. I proto jsem ráda, že na tu atletiku chodí a byla bych i ráda, aby těch závodů zažila co nejvíce včetně proher a naučila se s tím nějak pracovat. Považuju to za hodně důležité pro život.
I když jsme jí říkali, že jsou to první závody a že v té jejich kategorii jsou holky, které jsou skoro všechny starší a navíc už trénují víc roků, tudíž se ani neočekává, že by se umístila někde na horních pozicích a i přesto, že nám to odkývala a vypadala, že má jasno, opět jí to semlelo.
Ona si navíc ještě, chuděra moje malá, docela blbě namlátila, když běželi zahřívací kolečko, aby poznali trať. Zakopla o kořen a měla natlučená obě kolena, z jednoho jí dokonce crčela krev ještě když jsem přišla a sedřela si i ruce. Já osobně bych závod už neběžela, natož naplno, i proto obdivuji její výkon. Skončila nakonec sedmá. Trať měla 550 m a je to v dost hnusném kopci. Čas 2:19. Vítězka měla 2:09. Celkem jich běželo 24, čtyři nedokončily a poslední měla čas 3:13. (To sem zapisuji čistě pro statistické údaje v budoucnu :-)).
Trenér jim pak říkal, že se nemají dívat na umístění, ale na čas a porovnat si, o kolik se zlepšily od loňska. Což teda u Andulky zatím není s čím porovnávat.
I tak jsme na ní hodně hrdí, je fakt dobrá, že to dala i za těch ztížených podmínek.
Tak s tím uměním prohrávat plně souhlasím, některé děti tohle fakt neumím. Naše Lucka byla nedávno na závodech, manžel se byl podívat a volal mi průběh, vyběhla mezi prvními, dokud ji viděl běžela vepředu, v cíli pořád nikde, přiběhla skoro poslední, protože se cestou pozvracela, ale doběhla. Což se cení, zrovna jako vaše Andulka s rozbitými koleny.
OdpovědětVymazatBlanko, přesně tak. TOHLE je to nejdůležitější.. Že to ty naše holky dotáhly do konce.
OdpovědětVymazat