Pátek byl také kapánek hektický, opět jsme museli vymyslet náhradní řešení na vyzvednutí Áček místo mamky - já jela školit do Mutěnic, Skaly montovat nějaké zábradlí do Krkonoš. Holčičky tedy měly za úkol počkat v nápravných zařízeních do té doby, než je vyzvedne tatínek.
Já jsem tentokrát jela do Brna bez zádrhelů, už jsem i věděla, kudy se dostanu na druhé nádraží, abych se zas neztratila :-). I kufr jsem měla lepší, takže prostě pohoda. A když jsem Skalymu v půl čtvrté volala z Brna, že čekám na autobus do Mutěnic, tak akorát parkoval před barákem a šel pro holčičky.
Mně přijel autobus, nastoupila jsem a ejhle - nebyl to ten správný... prý že jede z dvojky.. nějak jsem nepochopila, proč teda tam měli i ten "můj" jízdní řád.. No nic.. jediná chybka byla, že mezitím, co jsem stála v blbé frontě, na dvojce se utvořila pořádná šňůra lidí, zejména studentů. Naštěstí na mě zbylo ještě místečko vpředu, abych viděla, kde mám vystoupit. Jenže jsem měla kufřík, kabát, batoh s notebookem a ty věci nebylo kam dát. Trošku síla, ale přežila jsem, všechno jsem měla na klíně :-).
V Mutěnicích na mě čekal už uvítací výbor a rovnou jsem šly do Penzionu Na Dědině, což je kousek od zastávky. Dostala jsem klíče od krásného pokojíčku - byla jsem tu první host :-). Je to fungl nové a pak už jsme s holkama chystaly věci na druhý den.
Večer jsem přemýšlela, jestli zajít do pizzerie nebo rovnou do vinárny a zvítězila druhá varianta. Holky ještě musely zajet domů, takže jsem vyrazila prga. Je to v Mutěnicích prý jeden z nejlepších podniků a je to tam moc hezké. Víno si člověk chodí vybírat přímo do vinotéky.
Mám ráda Sylvánské, takže jsem ho tam našla, objednala a pak přišla slečna a prý, kdo bude ochutnávat - holky se shodly, že já, což mě zrovna v Mutěnicích fakt pobavilo. Nicméně když už to slečna nalévala do skleničky, všimla jsem si, že to nebylo Sylvánské, ale Veltlín.. Škoda, že jsem si jí víc nevychutnala.. viděla by, jací jsme v Praze odborníci, že poznáme jak odrůdu, tak rok :-D - měla jsem tu etiketu přímo před očima. I tak z toho byla slečna docela vedle, že vzala špatnou láhev, ale nakonec to byla volba dobrá, vínko bylo lahodné.. Otestovaly jsme celkem 4 vzorky (po láhvích) a opět se mi nechtělo jít spát :-D. Jenže jsem si uvědomovala, že sobota je v mé režii a nic mi holt jiného nezbývá.
Ráno jsem se šla ještě projít po Mutěnicích - trošku vyvětrat hlavu :-) a hlavně sehnat Hodonínský deník, kde vyšel článek, na kterém jsem spolupracovala .. no.. v podstatě jsem ho napsala skoro celý :-D.
V 10 už přišla první várka dam na prezentaci, pak jsme místo oběda dělaly registraci a první objednávku jedné z nich a ve dvě už jsem jela zas nanovo. Mirka tam měla s sebou holčičky - Kačce je 9 a Míše 6 a přesně stejné treperendy jako ty naše. Děsně je prezentace bavila, i když to už slyšely ráno. Měly na starosti tombolu a různě mi pomáhaly a asistovaly :-). Nejvíc se těší, že dorazíme někdy celá rodina a přivezu naše Áčka, což jsem slíbila. Kačka prý pak byla doma jak Duracell a chystala si do školy sašetky a Andělská mejdlíčka, že to tam bude prodávat :-).
Pro mě bylo největší odměnou, teda krom tržby a té reigstrace, i to, že tam dámy přišly s tím, že URČITĚ nic kupovat nebudou a že dostaly od manželů příkaz ROZHODNĚ NIC NEPODEPISUJ! A pak nakoupily i podepsaly :-). A ještě když odcházely, tak se se mnou všechny opravdu mile loučily, že se jim to moc líbilo a že by to určitě měla vidět/slyšet ještě ta a ta. :-) No a korunu tomu nasadila jedna, která zkonstatovala, že "ta paní byla taková normální.. taková naša." :-) Tak to beru fakt jako uznání nejvyššího kalibru. :-)
A to si, samozřejmě, holky nenechaly pro sebe, jak jsme statečně zapařily U Kočky.. Však jsem jim říkala, že jsem sice z Prahy, ale vína se nebojím :-D.
Moje dobrá duše mě pak odvezla do Prahy až před barák - chtěla jsem jet i zpátky busem, ale i pro ní to prý bylo lepší, že aspoň po cestě neměla tendenci usínat.
Žádné komentáře:
Okomentovat