Nicméně na dnešek byla v plánu návštěva botanické zahrady. Nepřišlo mi to podle mapy až tak daleko, což ani fakt nebylo – asi 5 km, jen teda ten terén! Převýšení 300 metrů.
Ještě než jsme tam došli, prošli jsme kus jedné levády. Bylo to moc pěkné a pro mě teda až dost adrenalinové.
Levády jsou zavodňovací systémy malých kanálků, které svádějí vodu z hor. Podél býval vždy chodníček, aby mohly být udržovány a čištěny a pak někdo vymyslel, že je to vlastně zajímavá turistická atrakce.
Jsou různě náročné – od takových, u kterých je cesta pomalu na auto, až po takové, kde je potřeba jistý krok, absence závratí a vybavení do hor včetně baterek, protože některé levády vedou tunely.
Tahle byla takový středně obtížná – chvílemi jsem si musela zakrývat boční výhled do údolí, fakt mi to nedělalo úplně dobře. A zabezpečení bylo jen na opravdu kritických místech.. do toho to klouže, no prostě adrenalinek. Chtěli jsme dojít k vodopádu a zpátky, protože to dál vedlo do Monte, což bylo převýšení dalších asi 200 metrů a na to jsme neměli čas ani chuť.
Vtipné bylo, že vodopád jaksi nepádil. Tekla tam troška vody, ale o vodopádu nemohla být řeč. J. Takže jsme se otočili a šli zas zpátky. Svým způsobem to bylo příjemné osvěžení – z rozpálené silnice do chladivé vegetace.
Do botanické to bylo ještě kousek, ale o to výživnější. Radši tu ani neuvádějí sklon vozovky, ale je to prostě příkře přímo nahoru. Neuvěřitelné, že tu jezdí i autobusy.
U botanické zahrady jsme viděli nějaký šrumec – nejdřív to vypadalo, že se někomu něco stalo, nějaká žena ležela na zemi, ale když jsme přišli blíž, důvod byl mnohem prozaičtější – spadly jí do kanálu klíče od auta a snažila se je vyndat J.
Když viděli, že přicházíme s dětmi, prosili, jestli by to Andulka nezkusila vytáhnout, že má štíhlou ručku. Štíhlou ručku sice má, ale krátkou. Nakonec nějaký taxikář přinesl kus drátu a klíče byly zachráněny!
Botanická zahrada je nádherná. Už jen to umístění nad Funchalem, kdy se člověk může kochat panoramaty – fakt nádhera! A spousta druhů květin, které známe jen z květináčů a tady třeba rostou jako plevel. J
Mají tu i voliéry s papoušky a opět se tu prochází spousta koček, stejně jako všude.
Po tom šíleném výstupu nahoru jsem si myslela, že by většina uvítala transport dolů, ale opak byl pravdou. Chtěli jít pěšky. Dolů jsme to vzali přímo, už ne serpentinami. Bylo to příjemnější, protože v uličkách nebyl takový provoz jako na té hlavní příjezdovce, kde navíc není chodník. Nicméně nohy dostaly opět zabrat – ten sklon je fakt neuvěřitelný.
Vyšli jsme u tržiště a já tam onehdá viděla vstup do historického Funchalu, tak jsem se tam chtěla mrknout. A dobře jsme udělali! Je to neskutečně zajímavá část města. Staré domy a každé dveře jinak výtvarně ztvárněné. Celé je to pojaté jako galerie pod širým nebem.
Navíc jsme si tam vyhlédli restauraci, která nabízela menu za 7,50 a také jsme narazili na půjčovnu aut, která byla za velmi příjemné ceny (33 EUR/den). To jsme nikde předtím neviděli. A hlavně měli auto! V ceně navíc bylo přivezení k hotelu a opětovné vyzvednutí tamtéž, což je velmi příjemné, že se člověk nemusí nikam hnát.. A nechtěli ani žádnou kauci!
Restaurace byla taková hodně portugalská a vypadalo to, že jsme je zaskočili, že chceme večeřet už kolem půl sedmé. Do kuchyně totiž bylo prosklená zeď a kuchař nikde. Trošku zmateně tam chvíli něco hledali a pak teda nalili polévku. Za chvíli jeden z nich vyběhl a přišel s taškou sardinek, které byly právě v tom zvýhodněném menu. Nakonec dorazil i kuchař a dočkali jsme se večeře. Skoro to ale vypadalo, že pro jídlo půjdou do vedlejší restaurace. J
Na hotel jsme dorazili celkem pozdě, ale bylo krásně, tak to vlastně vůbec nevadilo, nic nás nehoní. My jsme poseděli ještě na balkóně, holky odpadly jak borůvky.
Fotky
Fotky
Žádné komentáře:
Okomentovat