Ráno jsme šli na snídani brzy, na půl desátou měl dorazit taxík. Jídelna byla plná, na to jsme nebyli úplně zvyklí. A většinou tedy důchodci. Jednou jsme dokonce zaslechli i češtinu.
Vzhledem k tomu, že byla neděle a ještě Velikonoční, provoz byl nulový a na letišti jsme byli velmi rychle. Ještě jsem se naposledy kochala všemi výhledy, co jsme si za tu dobu užívali a měla jsem slzy na krajíčku. Asi fakt stárnu, že jsem taková sentimentální.. J
Odbavení proběhlo rychle, dokonce prošly i naše těžké kufry a tak jsme šli ještě na chvíli ven – na zmrzku.. Pak jsme zjistili, že se dá vyjít na terasu a sledovat letadla, ale to už jsme se měli pomalu přesouvat k tomu našemu. Nejhorší je vždycky ta cesta autobusem po letištní ploše, protože z nějakého důvodu vždycky strašně dlouho trvá, než se vůbec rozjede. Navíc tam bylo vedro a narváno, takže jsme se nemohli dočkat, až nás konečně vysype u letadla.
Do Lisabonu jsme letěli Airbusem 330 a bylo to teda hodně znát. Sedačky jsou tam dva, čtyři, dva, což je příjemnější než po těch třech. A hlavně je tam i víc místa a každý má svůj monitor.
Jak holčičky pořád říkaly, že se jim nechce domů, Vesmír je vyslyšel J. Došlo k nějakým technickým potížím a my odlétali asi s 30 minutovým zpožděním.. Byla jsem lehce nervózní, na přestup jsme měli hodinu..
Pak zas dlouho trvalo, než nás pustili z letadla, prostě jsme to museli stihnout snad za 15 minut.. ehm.. Rozběhli jsme se letištní halou, ale je to tam velké a spousta lidí. Jedním okem jsem mrkla na tabuli a ejhle – delayed.. Jak jsem ale byla nervní, tak jsem pořád přemýšlela, jestli to fakt znamená, že je let zpožděný nebo co vlastně.
Museli jsme ale znovu projít komplet kontrolou, to už jsem rezignovala, nebyla šance to stihnout a mozek mi začal fungovat, takže mi docvaklo, že nám to opravdu neuletělo, protože to letadlo tam ještě ani není. Opravdu byl náš let zpožděn o hodinu.. Ufff!
Ve finále jsme odlétali o hodinu a půl později oproti původnímu plánu. Ale zas pořád lepší, než kdyby nám fakt frnkli. Kdo ví, jak bychom se dostávali do Prahy. Těch spojů z Lisabonu zas až tak moc není.
V Praze jsme si počkali na AE linku, což bylo nejrozumnější řešení – byla zrovna uzavírka metra A a navíc přestupovat s těma našima kuframa nebylo nic moc. Takhle jsme to zminimalizovali – odvezlo nás to pěkně na Hlavák a pak už jen metrem a busem. V půl jedenácté jsme byli doma jak na koni..
Holčičky si už předem domluvily s tatínkem, že nutně musí na koledu do Skalice, takže ještě v noci odjížděli J. Já jsem zůstala doma a prala a prala a prala..
Bylo to nádherné, viděli jsme opravdu hodně a přesto je ještě spousta míst, které jsme nestihli. Se Skalym jsme nadšení z Áček - už se s nimi dá ledacos podniknout a člověk se nemusí výrazně omezovat co navštívit a co ne. Šlapou jak hodinky, všechno je zajímá, všude si najdou něco, co je baví a to baví nás.
Portugalsko opět nezklamalo, Madeira je neskutečnou třešničkou na dortu. Úžasní lidé, dokonalá příroda, topočasí značka ideál a od příletu se holky ptají, kdy tam zas vyrazíme. Opravdu do stálo za to!
Cestománie o Madeiře - zde
Fotky zde
Žádné komentáře:
Okomentovat