Měla jsem možnost výhodněji nakoupit poukazy na čtyřkolky, tak jsem vzala hned 4 kousky :-). Jeden dostal Petr k svátku, jeden Andulka a zbylé dva byly pro Andrejku a Lukajdu k zářijovým svátkům a narozeninám. U těch pubišů mám vždycky problém něco vymyslet, přece jen mají vkus dost jinde než jejich stará teta :-D. Navíc nemám ráda zbytečnosti a osobně taky dávám přednost zážitkům.
Přemýšlela jsem, kdy se tam asi vypravíme a nakonec pomohla náhoda. Lenka měla dovolenou a byla s dětmi a s mamkou do středy v Krkonoších a že by za námi dorazili v pátek a přespali u nás. Naše holčičky byly z té představy naprosto unešené a asi 50x za den jsem musela s nimi počítat KOLIKRÁT ještě se vyspí, než dorazí Andrejka s Lukáškem! No a to byl vlastně i pokyn, abych zavolala do Suchdola, jestli mají volný termín a můžeme si přijet zařádit.
Konečně byl pátek a konečně dorazila Lenka s dětmi. To bylo radosti a rachotu :-). Petr měl naštěstí ten den práci v Praze, takže přijel také brzo a mohli jsme se přesunout na druhý břeh řeky - v podstatě je to od nás vzdušnou čarou kousíček, ale jaksi chybí most.
Prostředí nás trochu překvapilo. Je tu totiž i jakási velmi levná ubytovna a trochu to vypadá jak v cikánské osadě na Slovensku. Pak jsme měli kapánek zmatky ohledně voucherů, ale vše se vyřešilo a mohlo se jít na věc. Dětskou čtyřkolku původně neměli, ale pán mi řekl, že jí do pátku pořídí :-). Což také udělal.
První šel jezdit Lukajda, zkusil rovnou dospěláckou a šlo mu to výborně a výborně se evidentně i bavil. Nejdřív jsme teda všichni pindali, že je to malá plocha a žádný terén, ale ve finále jsme s Lenkou byly rády, že je to takhle :-). Andrejka vyzkoušela tu malou a hned po první otočce to napálila do nějaké suti. Ehm.. Trošku jsem byla nervózní, abysme to nezničili, ale dobrý. Pak měla jít na řadu Andulka. Byla z toho, chudinka, trochu rozpačitá a asi věděla proč. I ta malá čtyřkolka měla obrovskou sílu a Aňa jí prostě neměla šanci zvládnout. A jak zpanikařila, držela pořád plyn a plnou rychlostí napálila do sloupku a letěla vzduchem. Musím se přiznat, že mi totálně zatrnulo a kupodivu jsem ani nefotila. Uff.. ona se hlavně lekla, naštěstí se jí nic nestalo, ale na čtyřkolku už nesedla. Kdybych se toho chlápka neptala, jestli to je vhodné i pro menší děti! Ale prej, že na tom jezdí v klidu už od 4 let.. hm.. No hlavní je, že si fakt neublížila a pak už se i nechala vozit od táty, pěkně v bezpečí.
Petrovi se to nakonec taky líbilo víc než čekal, ten se nebál jezdit i do kopečků a trošku si zablbnout. Nakonec přišla řada na nás - mě a Lenku. Byly jsme za totální trapky :-). Jak jsme se bály to rozjet, poskakovaly jsme po louce stylem hen, hen, hen :-). Na kopeček jsme si vůbec netroufly a Lenka pořád zatáčela hned za první páskou, já naopak až za poslední, protože jsem prostě nebyla schopná tu čtyřkolku nějak pořádně ovládat. Když jsem pak zajela do kopřiv, tlemila jsem se už opravdu jak máklá :-).
Pánovi jsme byly evidentně také k smíchu, tak řekl Petrovi, ať nás povozí. Andulka mi pak řekla, že slyšela jak ječím až k nim :-). Děsně jsem se totiž bála, když si to Petr namířil do kopečka, že se převrátíme. Až na ten pád jsme si to ale užili a celou cestu jsme se překřikovali v autě, jak působil ještě ten adrenalin. Kupodivu u toho Adélka usnula a probudilo jí magické slovo Chýše u nás před barákem :-).
Ano, ano, pro velký zájem jsme odpoledne završili v Chýši :-)
Fotky jsou zde http://skalaci.rajce.idnes.cz/2010_07_30_Ctyrkolky/
Žádné komentáře:
Okomentovat