Mami, proč tu pořád spíš?

Touhle otázkou mě počastovala naše prvorozená ve Skalici.

Je to pravda. Když tam přijedeme, je to jako v nějakém anesteziologickém centru a mně se tam chce pořád tááák spát! Doma chodím do postele nejdřív kolem půlnoci, spíš tak kolem jedné a ve Skalici už v půl desáté zívám a většinou spím dřív než holčičky :-).

Asi to moje tělo jede na pracovní režim - ví, že toho musím v týdnu zvládnout opravdu hodně, mám rozdělaných několik projektů, v hlavě spoustu plánů, myšlenek, které se snažím utřídit, ačkoliv mi do nich vstupují neustále nějací vetřelci s tak nepodstatnými dotazy jako co bude k jídlu apod.. Někdy bych se tááák chtěla nudit!

Nicméně to v nejbližší době opravdu nehrozí - mám minimálně na rok vystaráno o zábavu, od listopadu mě čeká velmi náročná školní docházka, nehledě na tu Andulčinu od září, a už teď se musím a hlavně chci připravovat, abych nebyla úplně za blondýnu.

Do toho finišuji s novými webovkami mojí Eurona sítě - BTW, včera byl slavný den a zaregistroval se 800. člen, tak mě to moc potěšilo! Nacpat tam všechny ty produkty, k většině připsat osobní zkušenosti a navíc vymyslet všechnu tu omáčku okolo, aby to bylo pro příchozí zajímavé.. uff.. a moje básnické střevo je v nějakém útlumu, písmenka neskáčí na monitor tak rychle, jak bych chtěla. Ale to zmáknu! Mám skvělé kolegyňky, které mě podpoří a úžasného webdesignera :-).

A pořád mě to všechno děsně baví a chtěla bych toho dělat ještě mnohem víc a dozvědět se mnohem víc a vidět toho mnohem víc, prostě sběratelka informací ... :-D. I proto jsem nechápala na srazu třídy bývalou spolužačku, která v podstatě rezignovala na život. Syna má už velkého, manžel je pořád v práci a ona se nudí, protože neví, co by měla dělat.. Nechápu, jak může někdo na prahu čtyřicítky mít pocit, že už má život za sebou a jen čeká na důchod. A co vlastně bude dělat v tom důchodu??? To mi fakt hlava nebere!

Abych se vrátila k tomu spaní - dopadá na mě i to vedro. To fakt nefunguju a úplně nejradši si tedy jdu po o hodit ouško. Holčičky většinou mají nějakou poobědovou pohádku, aby nebyly na poledním slunci a tak si to odpočívání užívám, abych se po návratu do Prahy mohla přepojit zase na turbo výkon :-).

Takže Šípkovým Růženkám zdar!