V Sázavě se konala klasicky Prokopská pouť, plánovali jsme jet třeba až v neděli, ale brácha pak vezl děti do Příbrami, tak jsme plány přesunuli na sobotu a jeli s nimi. Vedro k padnutí a tentokrát nám Prokop ani neposlala žádnou šílenou bouřku jako loni, když létaly stánky a jen tak tak jsme se stihli schovat u Nováků. Za mého "mládí" bývala pouť obrovská, atrakcí plný Ostrov. Teď je toho docela málo, ale i tak to stačí na vyprázdnění peněženky, ačkoliv holčičky nafasovaly od babiček nějakou tu sumičku.
První jsme absolvovaly "poďte na ty naše aligátoři" :-), Adélka chtěla jít taky a nebála se. Pak následoval autodrom a nějaké ty další klasické atrakce jako jízda "na koňském spřežení", s Andulínou, Lukajdou a Andrejkou malá horská dráha, Adél zas strašně chtěla na trampolínu, tak jsem jí řekla, že za těch 30,- Kč, co chtějí za 4 minuty, jí nechám doma na zahradě skákat minut deset.. Samozřejmě chtěla i na houpačku, Aňa zas na malé "aligátoři" a celkově jsme to završily na pirátské lodi. No to byl celkem nářez a Adélka nevěděla, jestli má ječet jakože strachy anebo nadšením :-). Osobně jsem byla ráda, že když jsme slezly a ty dvě malé důry chtěly eštěěě!
No ale co jsme neodolali - z kolotoče jsem viděla malé holčičky, jak si nesou papírové deštníčky a já jsem kdysi taky takový mívala a pak to zmizelo a nikde nebyly k sehnání. To mi připomíná, že musím najít fotku, Áčka jí chtěly vidět :-).
Na cestu domů jsme si koupili smažené spirálové brambůrky a téměř rozpuštění a vypuštění se doplazili zpátky k autu. Večer jsme si pěkně zagrilovali a poseděli do noci.
V neděli jsme se polochcíple plácali kolem baráku - občas i u sousedů v bazénu. Dokonce jsem tam vlezla i já, to je co říct. A v pondělí jsme konečně chtěli vyrazit někam do lesa, ale mně se zas nechtělo chodit stejnou trasu co chodíme pořád, tak jsem naplánovala Voděradské bučiny. Po cestě jsme ulovili kešku, co jsme počítali už před rokem a autem dojeli do Jevan. Celkem jsme ušli 7 km a v tom lese bylo tááák nádherně! Navíc opravdu super cyklostezky, tak bych se tam ráda někdy vypravila. Keška nás taky nadchla - byla schovaná ve vydlabaném choroši. Fakt paráda! Holčičky vzorně ťapali, Adélku teda Petr pak chvíli nesl, ale byl to moc fajn výlet.
Na úterní ráno měla Andulka domluveno, že pojede s Petrem brzo rybařit, takže jsme je výjimečně zahnali do postele "brzo", tj. cca kolem 21 hodiny. V noci ale přece jen přišel liják od Prokopa, naštěstí bez bouře a přívalových dešťů. Měli jsme otevřené okno a Andulku to vzbudilo, tak se posadila na posteli a povídá: Oni to říkali, že budou občas přeháňky, ale odpoledne se má od západu vyjasňovat - a zas padla do postele a spala :-). Ráno zmizeli kolem čtvrt na šest, ale zpátky přijeli docela brzo. Přece jen není Aňa zvyklá vstávat takhle časně a navíc se ochladilo a ve spojení s nevyspáním jí byla kosa. Chytli nějaké ty rybičky, které zas pustili, ale viděli štiku a myš si k nim chodila pro kukuřici a taky kachny a ještě spoustu zajímavého, takže ztracený čas to rozhodně nebyl :-).
Já jsem odpoledne odfrčela do Prahy, měla jsem tu pracovní povinnosti, holčičky zůstaly i nadále v péči babičky a dědečka, čímžto jim moc děkuju. :-)
P.S.
Fotky jsem ještě nezvládla ani stáhnout..
Žádné komentáře:
Okomentovat