O týden později přesunula Peg sraz u nich a bylo to ideální, protože v původním termínu pršelo jak z konvičky. Tentokrát sice nebylo úplně na koupání, respektive jako správné macechy jsme dětem nedovolily ráchat se ve vodě 22C.Už cesta k Peg do Unhoště je zajímavá. Nad dálnicí přistávají letadla, takže jsme občas některým mohly plivat téměř na osmičku. Připomnělo nám to naší báječnou dovolenou na Zakynthosu, kdy nám startovaly a přistávaly přímo nad hotelem.
Na sraz přijela i Pavla s Luckou, Ivetkou a Honzíkem a Uli s Terezkou a Majdalenkou. Anetka od Peg byla zrovna na výletě, tak za Pegovic rodinu držela stráž Jo-Jata. Malé děti si hrály v pohodě, ty větší se občas poškorpily - já si nebudu hrát s tebou, ty si nehraj s námi - bohužel musím zkonstatovat, že do těhle manýrů nějak moc předčasně vpadla hlavně naše Andulka.
Veselo bylo, když Adélka přišla s tím, že má něco v patičce. Je to taková bosorka bosonohá a Uli hned - to je tříska! Já to chtěla zatajit, protože mi bylo jasné, co bude následovat a nemýlila jsem se. Adélka spustila příšerný jekot (vždy vzpomenu na svou drahou sestru a její - já mám ASI třísku) a nechtěla si to nechat vyndat. Je zajímavé, jakou má takový malý tvor sílu a jak se v ohrožení znásobí jakýmsi záhadným způsobem počet končetin, takže jeden člověk opravdu nemá šanci jí udržet.
Teta Uli se s tím nemazala. Popadla Adélku zápasnickým chvatem, já jí zablokovala spodní část a prostě jsme tu třísku vyoperovaly. Divím se, že na nás někdo neposlal sociálku, to byl fakt děsný řev. A jen jsem jí postavila na zem, párkrát ještě zvlykla a už zas měla v prdelce vrtulku a byla pryč. Že si stejně nevzala boty asi nemá cenu ani psát :-).
Od Peg jsme jely nejprve na Plzeň - ehm.. nějak jsem špatně pochopila pokyny a následně cedule, takže jsme si nanečisto vyzkoušely čtvrteční výlet - a posléze k Metropoli Zličín, kde na nás čekala mamka, abych je všechny odvezla blíž k civilizaci a zanechala svému osudu. Šla jsem totiž na výzkum jogurtových nápojů a mamka si vzala holčičky do Braníka, aby tam přespaly. Na Národní třídu jsem dojela brzy, tak jsem se tak poflakovala, abych tam neprudila o půl hoďky dřív. Měla jsem. Když jsem přišla o 10 minut před zahájením, již byla místa obsazená. Paní mi to do telefonu říkala, že se to může stát, že berou radši náhradníky. Tak jsem aspoň vyfasovala 150,- Kč za zbytečnou cestu a šla jsem si zasna druhou stranu Vltavy pro auto a frčela domů.
Ve středu jsem si vyzvedla Áčka v centru a mamka mohla jít na odpolední.
P.S.
Děkuji Peg nejen za velmi příjemný azyl, ale i za fotečku dokumentující mučení našeho benjamínka.
Žádné komentáře:
Okomentovat