Loučení

Původně jsem to loučení chtěla vzít z gruntu - bylo naplánováno několik akcí, tak že jako z toho napíšu až hromadný sumář. Že to nakonec dopadne tak, jak to dopadlo, mě nenapadlo..

17.6. proběhlo oficiální pasování na školáky. Už dopředu jsem věděla, že asi budu zamačkávat kroupu i vzala jsem si prozíravě černé brýle.. A mačkala jsem a mačkala... krom kroupy i tu spoušť.. u foťáku teda, aby nedošlo k mýlce. Fotky jsou konečně na rajčeti. Skaly natáčel a taky si pláknul..

Nejdřív nás paní ředitelka přivítala a děti se posléze rozběhly po zahradě na různá stanoviště plnit úkoly a získávat samolepky. Adélka se, klasicky, odmítla hromadného hemžení účastnit, jediné, co byla ochotna akceptovat, bylo lovení "rybiček". Asi za půl hoďky začala hlavní a nejdůležitější část odpoledne - pasování budoucích školáků. Nejprve nám děti předvedly program - Medvídci zatančili na skladbu z filmu Ať žijí duchové a pak ještě Když se zamiluje kůň. Bylo to moc hezké a je vidět, že ty děti už jsou schopné ledacos zvládnout. Pak ještě měli vystoupení Koťátka, ale tenhle program jsme již viděli potřetí - pokaždé tedy s jinými dětmi - a tak nás to moc nebavilo.

Po vystoupení všechny děti zašly zpět do třídy a paní ředitelka vyvolávala postupně všechny předškoláky. Prošli bránou do života, paní učitelka Barunka jim předala šerpu, dostali pár moudrých rad do života a nějaké dárečky včetně krásné ročenky s fotkami. A když pak začaly všechny děti zpívat hymnu naší mateřské školy - Já volám na-shle-danou, na-shle-danou, mateřská školo, já volám na-shle-danou, na-shle-danou, teď už budu chodit jenom okolo, nezůstala jediná oční bulva suchá. Andulka dokonce zalezla z první řady až dozadu, aby nebylo vidět, jak pláče, kočička naše. Petrovi se jí povedlo natočit, jak vzlyká a přesto statečně zpívá. Na závěr jim DJ ještě pouštěl nějaké písničky, mimo jiné Michaela Jacksona na přání chlapců z Koťátek. Musím teda uznat, že ty děti se fakt hýbat umějí! To byly taneční kreace! A opět až na kameře jsme zjistili, že Aňa při této písni vysvětlovala Emě, jak se z prstů dělá Ozzák :-D. To by Michaela určitě potěšilo! :-)

Naštěstí vyšlo i přes chmurné předpovědi počasí a my jsme si užili slavnostní odpoledne dosytosti. Završili jsme je večeří v Chýši, odkud si pak tatínkové ratolesti odvedli a my jsme s Míšou a dalšíma holkama z partičky vesele pokračovaly v klasickém čtvrtečním babinci.

Následně ale Andulka dostala horečku a tak už si neužívala posledních dnů ve školce. Přemluvila mě ještě na poslední plavání - měla jsem pocit, že už je celkem v pohodě, ale šeredně jsem se mýlila. Ve středu odpoledne (po plavání) byla pozvaná ještě na oslavu Báry a Kačenky, jenže já měla domluvené setkání s holkama z Eurony a tak jsem holčičky potřebovala převézt k mamce, aby je vzala do Braníka a Petr je tam vyzvedl. A když je vyzvedl, měla Andulína už 39C a všem nadějím na další rozlučky a i přivitání do školy byl konec. Možná je to lepší, když jsem totiž šla vyzvednout holčičkám jejich věci, zas mě to nějak rozlítostnilo, natož Andulku. Takhle neměla tolik času přemýšlet nad tím, že tam byla opravdu naposledy...Ale sama zkonstatovala, že tam přece stejně bude chodit pro Adélku :-)

A ještě něco z historie.. Takhle šla Andulka poprvé do školky...