Harrachov - pátek 10.6.2011

Výhled z okna přímo na Mamutí můstek

Petr zůstal doma, takže jsme dopoledne dojeli ještě nakoupit, aby se ten kečup nebál v ledničce, že je tam sám jen s vajíčky. Klasicky se to kapánek protáhlo, navíc tam byly mraky lidí, ale jak je v Globusu zvykem, není to tak na dlouho jako třeba v Tescu.

Po návratu jsem si ještě umyla vlasy a dobalila zbytek, Petr mezitím vyzvedl holčičky z nápravných zařízení a konečně jsme mohli vyrazit! Po cestě si povídáme, jak si ulovíme i noční kešku a v tu chvíli padl dotaz, jestli jsme si sbalili čelovky a baterku.. ehm.. tak to fakt ne. Takže otočka a ještě jednou zpět na domácí souřadnice.

Baterky jsme naložili a mohli jsme snad už opravdu vyrazit směr Krakonoše. Cesta ubíhala docela v pohodě, jen klasika zácpa na Čerňáku. Adélka to zalomila docela záhy, my jsme se kochali. Prostě je ta cesta na sever moc hezká. Díky tomu, že jsme tu byly se zumbou před třemi měsíci, věděla jsem, kam jedeme a ani jsme nekufrovali. Náš hotel je navíc na hlavní, takže pohoda jazz. Na místě jsme byli někdy kolem páté. Dostali jsme pokoj číslo 7  a vidíme na skákací můstky přímo z postele. Pokoj je docela hezký, jen celý hotel působí trošku jak z minulé éry.

Před večeří jsme se šli projít a došli jsme až k lanovce, což holčiky naprosto nadchlo. Viděli jsme jí z pokoje a od té doby prudily, že chtějí jet lanovkou. Omrkli jsme tedy aspoň jízdní řád, protože už nepremávala, ale obrovské nadšení vyvolalo i několik místních hřišť, které jsme potkali po cestě. Jak v Čimicích nic moc nemáme, tak jakékoliv hřiště, kde je víc než kolotoč nás uvádí do stavu nirvány.

Véča se skládá ze tří chodů a žádného Lomikara. :-). Moc dobrá polívčička s nudličkama a pak jsme měli pangase s brkaší a holky rybí prsty. Jako zákusek – broskvový koláč. Mňam. Naprosto ideální stav, když jsem sem původně jela s tím, že budu chodit na zumbu :-).

Po večeři se holčičky odebraly na pokoj a udělaly si tam party čekaje na páteční pohádku Jak se budí princezny. My jsme si rodičovsky pochutnávali na Granátovi na zahrádce a tipovali jsme fláky, které se linuly z reproduktoru. Hudba byla většinou ještě jakž takž vždycky OK, ale ten zpěv! To byla neskutečná prča. Byly to totiž nějaké rockové hity nazpívané jakousi českou kapelou, o které jsme v životě neslyšeli. 

Průběžně jsme se chodili dívat, jak se holky baví. Spokojenost na všech stranách. Usnuli jsme všichni chvíli po pohádce :-)