Domluvila jsem tedy strašidla směr Vyšehrad a už od šesti hodin. Startovali jsme u Faustova domu a sešla se nás pěkná partička dubňáčků, jejich sourozenců a spolužáků :-). Vše vypadalo idylicky, ačkoliv předpověď zněla katastroficky - bouře, kroupy, přívalové deště.. Tss.. to nás přece nemůže ohrozit! Je fakt, že jsem měla trošku chaos ve svých přáních a na to, že zůstaneme na suchu bych si nevsadila. Po těch suchých dnech prostě vítám jakýkoliv déšť, takže chápu, že to Vesmír pojme dle svého :-).
Klasicky jsme nasadili docela rychlé tempo a poslouchali jednu pověst za druhou. Kupodivu se děti ani neptaly, co je to nevěstinec, hampejz apod. ani jim nevadila ta spousta krve, co tu kdysi údajně protekla :-). Nejvíc jim utkvělo v hlavě Škrtidlo.
První strašidlo jsme potkali po docela douhé době, až na nábřeží. Čekala tam na nás Krásná panna, která láká mladíky do tůně. Atmošku to mělo neskutečnou, protože se začala naplňovat předpověď počasí. Blesky lítaly z nebe a pak už se spustil i liják. Ale fakt hustej! Někteří lehce zaváhali a nevytáhli pláštěnky s prvními kapkami, takže mohli hned hrát v některé z vodnických pověstí.
Na chvíli jsme se schovali pod Železniční most, ale vzhledem k tomu, že je děravý, nebyla to nejlepší volba. Já jsem teda i přemýšlela o tom, jestli to náhodou není docela dost nebezpečné, přece jen mám z bouřky opravdu velký respekt. Vždycky to na chvíli vypadalo, že už už přestane a pak se rozpršelo ještě víc. Azyl jsme našli v jedné bráně na Vyšehrad, kam za námi posléze dorazil i čert, aby nám vyprávěl pověst o kamenech, které jsou k vidění nahoře v parku.
Někteří to tady vzdali a dál nepokračovali, nás pár statečných (a pláštěnkami vybavených) se rozhodlo vycházku dokončit. Líto nám bylo hlavně paní průvodkyně, která měla na sobě lněný šat a neměla ani pláštěnku ani deštník. Zas jsme si říkaly, že největší frajeřina by byla, kdyby zůstala suchá jako správný duch :-).
Na Vyšehradě jsme se pokochali posledními panoramaty, rozloučili jsme se s mamkou a Uli, které šly zase dolů na tramvaj a my jsme se šinuli k metru. Děti byly nadšené, že mohou chodit loužemi a celkově bylo poměrně teplo a po tom šíleném dusnu se konečně dobře dýchalo, takže nám ten déšť až tak nevadil.
Nám se to moc líbilo. Je fakt, že trasa byla trošku zvláštní, zastávka u Emauz možná zbytečná a strašidel mohlo být víc, ale i tak se těšíme na další vycházku :-). Jo a nejoblíbenější byla naše mamka, protože pořád tahala z kouzelné tašky nějaké dobroty jako třeba suchý rohlík apod. :-). Děti dělaly, jak když nedostaly najíst půl roku, takže rozdělit mezi ně pár rohlíků bylo jak hodit kejtu piraním. Stejně tak jsem v metru vytáhla koláčky a dětičky evidentně za poslední dobu nejedly větší dobrotu :-D.
Fotky jsou na rajčeti.
Žádné komentáře:
Okomentovat