Harrachov - pondělí, 13.6.2011

Brusič

Náš poslední celý den tady. Ráno jsme si šli vyzvednout pirátský poklad a naše straky byly bez sebe nadšením. Tolik korálků, náhrdelníků, náušnic a jiných tretek na jednom místě! Nevěděly, co si vybrat. My jsme si zatím se Skalym prohlíželi velmi zdařilou expozici o KRNAPu. Holčičky si vyzkoušely nory lišky a jezevce, tipovaly dřevo z jednotlivých stromů, počítaly letokruhy atd.

Odsud jsme se vydali opět na druhou stranu Harrachova – do sklárny Novosad a syn. Pivovar, bohužel, nebyl zrovna připraven k exkurzím, protože várnice byly v restauraci. I tak to bylo hodně zajímavé. Dozvěděli jsme se, že na každém rohu pracuje jedna parta a jejich práce představovala dokonalou choreografii. Já trnula, že si navzájem kápnou to horké sklo na hlavu, ale obavy byly zbytečné. Někteří u toho dokonce i smskovali :-). Pec vydrží 3 až 4 roky, pak se musí postavit nová – ta už tam stála a vyzrávala. Formy z dubového dříví se mění co dva dny. Bylo to hodně zajímavé i pro holčičky a já jsem ve sklárně taky ještě nebyla a neviděla to na vlastní oči. Brusírnu mají v podstatě stále původní, sto let starou, protože je maximálně funkční, poháněna vodní turbínou. Na rozdíl od dob dřívějších ale mají jen 3 brusiče. Je to hodně zodpovědná a na pečlivost náročná práce. Pokud si chtějí vydělat, nestihnou opravdu nic jiného. I proto se jim prý nikdo na tuhle pozici nehlásí.

Majitel pan Novosad koupil uvadající sklárnu a udělal z ní poměrně úspěšný podnik. Pivovar vystavěl nově, protože v širém okolí je postupně zavírali a ke sklárně prostě pivo patří. Vyrábějí tu Františka a musím říct, že je to dobré pivo. Peníze získávají i z turistického ruchu, jezdí sem docela dost autobusů s německými důchodci a vstupné není zrovna nejnižší na místní poměry. V ceně je ale jedno pivo v restauraci, vstup do muzea skla a sleva 150,- Kč při nákupu nad 600,- v místní prodejně.

My jsme využili vstupu do muzea, kde je mimo jiné, fotka rozbité vázy, kterou zničil v roce 2002 při exkurzi jakýsi mladík. Holčičkám se líbily hlavně skleněné střevíčky a různá zvířátka. Na můj vkus je to sklo kapánek moc zdobené a barevné :-).

No a nechat propadnout voucher na pivo by byl taky hřích a stejně jsme potřebovali ulovit něco k obědu. Pivovarská restaurace je zvyklá na pořádný hukot, střídá se tu jeden zájezd za druhým a odsejpá to neskutečně. Měli jsme štěstí, že akorát jedni němečtí důchodci odcházeli a druzí ještě nedorazili. Jinak si asi nesedneme a odejdeme s kručícími bříšky pryč. Jídelníček je poměrně jednoduchý, ale měli svíčkovou, čímž si udělali velké oko u naší Andulky :-). Petr si dal žebra, kupodivu na pivě :-) a my s Adél pečené kuřecí stehno s bramborem.

Voucher na slevu do shopu jsme nevyužili :-)

Z exkurze jsme vyrazili za zábavou – konečně na bobovku, o které holčičky snily celý pobyt. Bylo nám jasné, že jedna jízda nestačí, takže jsme si vzali rovnou permice na jízd 5. Bylo to pěkné, ale stejně pořád vede bobovka v Kutné hoře. Za ty prašule se člověk projede na 2 okruzích.

Pak jsme šli ještě okouknout ty tříkolky na sjezdovku. Jedna jízda s dítětem za 40,-, to je pohoda, to dáme :-) Vybrali jsme si červenou tříkolku, o tom nebyla žádná diskuse :-). Pán nás zahákl za vlek a už jsme s Adél drandily do kopce. Dolů to byla taky legrace, i když v některých místech to nabíralo dost slušné rychlosti, takže bylo třeba se trošku otočit do protisvahu.. Pěkně jsme se vystřídali, Adélka nakonec dala přednost kolotoči (z kterého spadla), houpačkám a prolejzkám.

Anniným údolím jsme si šli pro další kešku – byla o vodníkovi Patoflíčkovi. Dovedla nás ke krásnému jezírku, ale jaksi jsme na místě nepochopili dopočet finálových souřadnic, takže jsme museli použít hlavně svůj postřeh. V jednu chvíli mi to tam tak pěkně uklouzlo, že kdybych se zrovna nedržela větve, zahraju si hlavní roli v tomhle příběhu, i když vlastně vodník Barbora byl v jiné pohádce :-). Nakonec se zadařilo, keška byla na dobře přístupném místě a až doma po zalogování mi došlo, jak jednoduše se měly ty souřadnice vypočítat. No jo no.. občas na to jde člověk zbytečně složitě.

Procházku jsme ukončili kde jinde než opět na trampolíně u Desperada :-). Aby nedošlo k mýlce – na trampolíně skákala Áčka a s Desperadem jsme se kamarádili my :-)

Po večeři jsme se tak nějak už nechtěli nikam vydat, tak si Andulka přinesla úkoly a psala je v restauraci. My jsme se dali do řeči s manželským párem, který obýval pokoj vedle nás a do toho nám pan majitel začal nalévat panáky. No.. bylo veselo. Adélka byla ale tak unavená, že si sama řekla o odchod na pokoj a v osm už chrupala. Andulka naopak – té by něco uteklo, takže seděla jak přikovaná, uši nastražené a chechtala se jak blázen, když Líba přišla 2x v noční košili a potřetí se znovu oblékla, aby pařila s námi.

Nejlepší debata byla ohledně jedné slovní úlohy z Andulčiny matematiky. Udělali jsme z toho velmi slušný filozofický problém a v podstatě čekáme na konec školního roku, abychom se dozvěděli správné řešení. :-) Spát jsme šli zvesela někdy kolem jedné hodiny.