V pátek jsme projeli Prahou kupodivu dobře, ale stejně jsme přijeli mezi posledními - kolem šesté hodiny. Čekaly na nás už naše oblíbené a krásné chatičky a jedno překvápko - pod pergolou, kde jsme sedávali, hřály plynové lampy, takže úžasné teploučko.
Někdo se vrhl na sportoviště, někdo k pivu :-). Večer jsme děti nemohli zahnat, ony se na sebe děsně těšily a krásně navázaly na loňský rok. Kluci honili holky a holky pošťuchovaly kluky. :-). Zasmáli jsme se, když Aňa s Andrejkou protestovaly proti odchodu do hajan s tím, že babička má děti rozmazlovat a ne je hnát do postele, když rodiče nic neříkají! (Rozuměj - rodiče krafali u piva)
V sobotu jsme měli domluvenou lezeckou stěnu. Chtěla jsem to zase zkusit, ačkoliv loni jsem byla za nejneschopnějšího člena lezců :-). A hrdě hlásím, že jsem TO DALA! Tentokrát jsem nespadla ze dvou metrů, ale vylezla jsem celých těch 10. Je mi jasné, že to není žádný extra sportovní výkon, ale pro mě teda obrovský, protože jsem překonala sama sebe. Přece jen se zúročilo to posilování na powerplatu, zesílily mi ruce a nějaké to vnitřní svalstvo, i když to asi není moc vidět :-).
Nahoře jsem se naprosto nehorázně bála, že vytrhnu ty umělé kameny a zřítím se dolů. :-). Ani jsem se radši moc dolů nedívala a pak jsem si užila mazácké slaňování, jako to vídám v televizi :-). Každopádně tenhle sport pro mě asi nebude - učili jsme se vázat i uzly a dalo mi to dost zabrat. :-). Chvíli jsem taky jistila a nějak jsem se u toho nadřela.
Andulka chtěla taky vylézt nahoru, ale v půlce dostala jakýsi hysterický záchvat, že nakonec stěnu pokořila, ale s šíleným brekotem. U ní se teda adrenalin projevil takto. Je fakt dobrá a ona třeba skoro vůbec nepoužívá nohy, tahá to rukama, o čemž se mi může jen zdát :-).
Kolem poledne přijel i zbytek rodiny, takže jsme konečně byli komplet a mohli spáchat rodinnou fotografii. Chybí Luďa, který spal (myslím, že to prokoučoval i loni?? Musím si to zkontrolovat!). Počasí bylo poměrně větrné a docela chladno, ale pokud člověk sportoval - jakože lezl, hrál pinčes, tenis nebo minigolf, případně lítal křovím, tak se zahřál. I z toho důvodu tam Marešáci nezůstali a odjeli zpátky domů. Přece jen měli s sebou malou Elí a nemělo cenu jí nechat nastydnout.
My jsme se proto sebrali a šli se mrknout po blízkém okolí po keškách - jak jinak :-). Nějak jsem podcenila domácí přípravu a přišlo mi to kousek.. Zas takový kousek to ale nebyl, navíc cesty šíleně zarostlé a jednu jsme tedy vynechali, protože než bychom se dostali zpátky, ostatní by nám sežrali masíčko, které Vilém griloval :-). Andulka ztropila scénku, že chce zůstat s dětmi na hřišti, ale bylo vidět, že si potřebuje trošku odpočinout a uklidnit se. Nakonec byla ráda, že šla, protože jsme narazili na spoustu maličkatých žabiček, které holky naprosto uchvátily. Já jsem si fotila panoramata a pak jsem si všimla, že mi pod nohama něco leze. Myslela jsem si na první pohled, že jsou to brouci, ale na ten druhý už jsem odhalila právě ty žabky.
Holky by je tam pozorovaly věčnost, Andulka si chtěla vzít nějaké domů, ale naštěstí jsme se pak od nich odpoutali a mohli jsme pokračovat ke kešuli s výhledem na Moravské Budějovice. Jak jsme šli za šipkou, tak to zas byla cesta! Vyplašili jsme i srnku a přinesli si pár škrábanců od malin. Ale bylo to hezké :-).
Masíčko na nás zbylo a Andulka i Adélka se okamžitě zapojily do dalších hrátek. Zahnat je v půl jedenácté (všechny) byl opět téměř nadlidský úkol a zas se obětovala mamka, která už chtěla jít spát, ale nikdo s ní nechtěl jít :-)
V neděli byli všichni tak nějak rychle sbalení, klasicky kromě nás, takže jsme to tam pěkně všechno zkontrolovali a předali a protože bylo brzo, jeli jsme ještě pro tu druhou sobotní kešku k jeskyním. Jeskyně tu vznikly důlní činností, momentálně tam pořádají místňáci asi nějaké divoké mejdany. Ale v okolí byla spousta jahod a les je tam hezký, takže opět bod pro geocaching.
Odsud mi GPS ukázala 10 km do zámeckého parku. Myslela jsem si, že je to v Budějicích, ale bylo to až v Jaroměřicích nad Rokytnou, což také neznáme a tak jsme se tam vypravili. Zámek nás ohromil a park nadchl. Kešku jsme našli, trošku nám dala zabrat - visela na háčku ve vykotlaném stromě, takže jí nahmatat nebylo úplně jednoduché. Holčičky se proběhly, zahrály si na princezny a už byl nejvyšší čas se přesunout na prohlídku Výchova šlechtičen v Čechách.
Byla to prohlídka zaměřená hodně na vzdělávání a i třeba na hračky dětí. Paní průvodkyně ukázala Andulce starou písanku a Aňuli přišlo šílené, že princezna dostala trojku, přestože to prý měla nádherně napsané :-). Nikdy mě ani nenapadlo, že to ty děti měly tak těžké - v šesti letech už uměly 3 cizí jazyky a většinou se učily od osmi do šesti s krátkou přestávkou na oběd.
V kuchyni jsme viděli repliku kuchyňky - dřív byly hračky hlavně funkční a pomáhaly dětem v přípravě na jejich budoucí povinnosti, takže v téhle kuchyňce se normálně dalo topit ve sporáku a tekla tu v umyvadle voda. Na konci paní průvodkyně holčičky pochválila, že se chovaly naprosto vzorně :-). Mám radost, že je to zajímá a že s nimi není ostuda někam jít.
Ještě jsme se tu najedli v lehce pochybné hospodě a vyrazili na Prahu. Holky usnuly téměř okamžitě a spaly skoro až před barák :-). No není divu. Naběhaly toho opravdu hodně. A i když počasí bylo takové jaké bylo, tak nelilo a dalo se to vydržet a moc pěkně jsme si to užili. Těšíme se zase brzy na viděnou se všemi účastníky srazu!
Fotky jsou na rajčeti.
Žádné komentáře:
Okomentovat