Malta 2013 - čtvrtek 27.6.

Výhled ze střechy hotelu, kde ségra pracuje

"Ráno" jsem vstávala jako třetí, asi kolem půl desáté. Vzhůru už byla Emička a Andulka, která jí zabavovala. Zbytek spal ještě docela dlouho poté. 

Po obědě jsme tedy s Janou a Petrem vyrazili do hotelu, holky zůstaly "doma" s Máriem a Emičkou. Ubytovali nás na pokoji 201 a směrem do dvora. Trošku jsem byla zklamaná, ale když jsem pak viděla, respektive slyšela, ten šrumec na hlavní třídě, už mi to nevadilo.

Jediný pidizádrhel vznikl, když měla Adélka připravenou cestovní postýlku :-). Jak nám dělala rezervaci Jana a přišla tam s Emičkou, poznamenali si, že baby a podle toho připravili pokoj :-). Jediné, co bych vytkla je velikost skříní. Jedna skříň s policí, jejíž většinu zabírá sejf a pak pár ramínek je pro čtyřčlennou rodinu opravdu málo. Zvlášť pokud má někdo dvě velmi parádivé slečny. :-).

Vrátili jsme se k Janě a společně jsme pak šli pěšky k hotelu už s holkama, abychom si zapamatovali cestu.. ehm.. vlastně jsme k ní pak nešli pěšky ani jednou :-). Holčičkám jsme ukázali náš pokoj a vyrazili po Strandu na obhlídku. My jsme pořád zastavovali, přece jen pohled na překrásně zbarvené moře pro nás není úplně všední, a tak nám cesta trvala nějakou tu chvíli. Holky už se nemohly dočkat, až si konečně sáhnou!

Jana nás vzala do jedné pouliční občerstvovny, která měla tu výhodu, že byla hned u schodů na pidi midi kamenitou pláž. Pokud člověk nemá možnost vyrazit ze vzájemně na sebe navazujících měst, musí se smířit s typicky městskou pláží - z chodníku po schodech dolů a do vody buď po schůdkách anebo někde jsou přírodní "brouzdaliště". Na můj vkus to bylo teda dost studené, ale holky se rochnily naprosto blažené.

Ochutnali jsme místní specialitu - ftiru - to je takový velmi dobrý druh chleba plněný třeba tuňákem a salátem a Andulína vrněla blahem nad čokoládovým shakem. Byla to spíš svačina, protože na osmou jsme měli rezervaci v hotelu, kde Jana dělá supervisorku.

Původně jsme měli stůl na střeše, ale přece jen fučelo docela studeně a tak jsme se, po nezbytném nafocení panoramat, přesunuli dolů do restaurace. Byli jsme tam za VIP hosty, přece jen přišla na večeři šéfka :-). Já byla ještě docela plná z té odpolední svačiny, takže steak bych fakt nedala, ale vyzkoušela jsem aspoň zas trochu jinou úpravu špaget. Skaly si pochutnal na jehněčím. Holčičky si daly dětské menu, čiliž nugety a hranolky a ještě dostaly plachtu s omalovánkami a úkoly a k dispozici pastelky. Mário byl zas spokojený, že může koukat na fotbal, takže ideální situace pro všechny :-).

U Jany je znát profesionální deformace, neustále peskovala číšníka za to, co dělal blbě, přestože ho to učí stále dokola :-). Ale užili jsme si to parádně, ještě jednou díky, ségra, za pozvání.

Do hotelu už jsme trefili :-).

Fotky už jsou na rajčeti.