To mi takhle zazvonil telefon a ejhle, sám náš nejvyšší z Eurony a co prý dělám v půlce června, že by mě rád pozval do Žďáru nad Sázavou na setkání TOP manažerů. Bylo to velmi překvapující a hlavně milé - většinou takové pozvánky dostáváme mailem od obchodního ředitele. Lukáš ale chtěl, aby se nás dostavilo co nejvíc a tak mu stálo za to všechny obvolat. I tak se dá podporovat loajalita a zas tak moc to nestojí :-).
Trošku se nám to zkomplikovalo, protože už v Kácově pozval na rybářské závody Andulku jeden majitel rybářských potřeb a zároveň správce rybníka jejich MO v Jaroměři. A závody vycházely zrovna na ten samý víkend. Naštěstí já měla akci hlavně v pátek a v sobotu návrat a závody byly vyhlášeny až na neděli. Nakonec jsem to vymyslela i tak báječně, že se nechám do Jaroměře svézt jedním z ředitelů, protože to mají po cestě domů :-).
Cesta vlakem ČD do Žďáru byla o dost jiná než jsem zvyklá z Leona nebo RegioJetu. Chvíli jsem si lála, že jsem si neobjednala místenku, ale nakonec jsem místo v kupé ulovila společně s nějakou dívčinou a mladíkem. Ve finále k nám přistoupili dva tmavočeši s obrovskou taškou a zajistili, že už si nikdo další nepřisedl :-). Sice jsem si četla, ale nešlo neposlouchat. Mluvili dost hlasitě a tak jsem se dozvěděla, že jedou z Německa, kde pracují. Musím říct, že fakt klobouk dolů. Škoda, že jich takových není víc. Nicméně hovory se nesly v tomto duchu:
Hele a tys dělal i v Anglii, jo?
No jo, dělal.
A co tam jako děláš?
Tam můžeš dělat všechno!
To asi ne, když neumím anglicky, ne? Těžko budu prodávat!
No to ne, ale můžeš krájet třeba cibuli! Všechno tě naučí!
Ty jo, to by šlo.. a jak jsi makal?
No.. od devíti.. do.. do dvacetijedna hodin! Devět hodin denně!
Udržet kamennou tvář bylo poměrně těžké :-).
Ve Žďáru mě na nádraží vyzvedla Vergi s holkama a společně jsme se objížďkami dostaly do hotelu. Po obědě jsme se odebrali do konferenční místnosti a přišlo velké překvapení. Na programu mělo být týmové koučování a objevila se tam čarodějka :-).
Já se úplně nebráním určitým věcem, ale tohle bylo i na mě docela silné kafe. Ta žena byla poměrně hodně zvláštní a minimálně půl hodiny jsme na ní koukali všichni s otevřenou pusou :-). Pak se to konečně trochu prolomilo, ale i tak.. Pracovali jsme s energiemi, jen já měla neustále problém, že nic necítím :-D. Prostě jsem se zasekla a odmítala jsem podvědomě spolupracovat. Každopádně to bylo velmi zajímavé a třeba se výsledky projeví ještě postupem času. Osobně si myslím, že už tam se "něco" událo, protože když jsme pak měli "sportovní" část a rozhodli se, že si půjdeme pinknout volejbal, šli hrát vlastně všichni. Což až tak nebývá a společné aktivity naopak někteří bojkotují.
Volejbal byl asi nejzábavnější částí celé akce. Od smíchu mě bolelo břicho ještě dlouho :-). Na obou stranách hřiště nás bylo asi 8, pravidla byla velmi benevolentní a zábava neskutečná. Už před začátkem jsem byla určena jako kapitánka jednoho mužstva a měli jsme bojovat o celkové vítězství ve vícero disciplínách. Trošku se nám situace zkomplikovala tím, že jsem měla v mužstvu Daneše, Tomáše a Kateřinu, kteří se, pro zbytek večera, stali zadavateli úkolů a zároveň soudci a paradoxně nám teda fakt nic nedopustili a musely jsme (zbyly jsme jen samé ženy) s nimi o každý bod dost licitovat :-).
Další disciplíny probíhaly na terase u grilovačky a nejprve byla na pořadu recitace báseň - jakékoliv - za ruskou dostala Vergi body navíc :-) a pak jsme i skládali ódy na Euronu, u toho jsme se teda taky výborně pobavili. Následně jsme měli hádat slova a povolání pomocí otázek. A když jsme se přesunuli dovnitř, kde už byl připraven muzikant, dostali jsme za úkol zazpívat písničku a případně na ni zatančit :-D. Byl to velmi lítý souboj, ale s hrdostí mohu prohlásit, že moje mužstvo, respektive spíš ženstvo, nakonec o bod vyhrálo! :-)
Daneš s Tomášem nám připravili speciální překvapení aneb vystoupení dua Damiens. Neskutečná prča! A zazpíval nám i několikrát Lukáš s Veronikou. S nimi jsme pak tančili a zpívali do ranního kuropění. :-).
Fakt to bylo super, i když vstávat se nechtělo. Po snídani se všichni pomalu, ale jistě rozloučili a rozjeli ke svým domovům, já nasedla k Danešovi a nechala se odvézt do Jaroměře. Bylo fajn, mít ho skoro dvě hodiny pro sebe, ale úplně nejvíc mě bavilo, když mi vyprávěl, jak se k Euroně vlastně dostal a co všechno dělal. V Jaroměři mě předal Skalymu a holčičkám a já se těšila do postele :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat