Malta 2013, neděle 30.6.

Ráno zas někam odjíždíme :-). Jana nám sice řekne, kam, ale kdo by si to pamatoval, zvlášť, když to má tak prapodivné názvy :-).

První zastávka je v St. Lucii. Kryštofa tu nenajdeme, ale čínskou zahradu ano. I tady se podepisuje nedostatek vody a horko, přesto je to naprostá oáza klidu a pohody. Fakt nádherné místo, které musí být v deštivějším období naprosto kouzelné. Emička zrovna usnula, tak Jana čekala v autě a my jsme se procházeli, kochali, fotili a užívali si.

Andulka se zasekla u focení ještěrky. Ještěrka byla totiž asi úplně blbá, protože vždycky vylezla po zdi a spadla z ní :-). To se pak těžko fotí, že.. 

Odsud jsme zamířili do městečka "Maršmelou", teda nám to tak aspoň znělo. Správný název je Marsaxiokk a jezdí se sem na ryby. Konečně ryby! To mě fakt fascinuje - ostrovní stát, ale dát si někde rybu, je opravdu poměrně těžké. Nejdřív jsme si ale prohlédli zaoceánský přístav a pak nás Jana protáhla jednosměrkami až na pláž. Turista nemá absolutně šanci to najít. Jí byla stále zima :-D, tak šly s Emičkou obhlédnout nějaké ty restaurace. Pomáhal jí k tomu radílek z iPadu, ale v jedné restauraci otvírali až večer a v druhé neměli stoličku pro Emičku. Jejich chyba.. 

Tak jsme to prostě nechali osudu. Po vyráchání se ve slaném nálevu dostaly holčičky tradičně neskutečný hlad. Nakonec nás na nábřeží upoutala cedule, že mají talíř ryb pro dva za 24 éček. Nikde nikdo nebyl a tak se Jana šla zeptat, jestli nám dají najíst. Naštěstí narazila přímo na majitele a ten čul útratu, takže urychleně otevřel :-). Srazil nám stoly, všechno připravil, Emičce přinesl přes ulici stoličku a i s námi prohodil nějaké to vřelé slovo. Samozřejmě se ptal, odkud jsme a vyprávěl, že byl na Slovensku u františkánů.

My jsme si s Petrem dali tu nabídku dne pro dva - byl tam tuňák, mečoun a mušle, plus k tomu salát a samozřejmě hranolky :-). Jana pořád neměla jasno - chtěla rybu i krevety a tak jí nabídnul, že jí dá rybu a k tomu krevety :-). Takže měla naprosto luxusního kanice. Jako předkrm jsme dostali zase ten jejich báječný chleba, k tomu olivový olej a omáčku z rajčat, kterou si Skaly nechává vozit v pikantní verzi. Vypadá to jako kečup, ale kečup to není ani omylem.

Když pan majitel viděl, jak do nás mizí ten báječný maltský chleba, přinesl další :-). Musím přiznat, že na chleba jsem docela frfňa a hned tak mi nějaký nechutná, nicméně ten maltský fakt nemá chybu! Je hodně podobný našemu čerstvě vytaženému z trouby. Holčičky si daly obligátní nugetky a hranolky.. ach jo.. Smažené nedostanou minimálně měsíc! Jako předkrm objednala Jana chobotnici v česnekové omáčce a ač tuhle potvoru nemusím, ochutnala jsem a bylo to luxusní! Hlavně teda ta omáčka a s tím chlebem.. hmmmmmmmm... :-)

Mezitím pan majitel zkontroloval, jestli máme všechno v pořádku a přišel se rozloučit, že musí někam odjet, ale že se o nás postará jeho syn Isaak. To byl velmi příjemný mladý muž, překvapivě černé pleti. Vtipkoval s námi a když Jana začala organizovat špinavé nádobí, hned se jí ptal, co a kde dělá :-). Když mu to řekla, uznale pokýval hlavou a podotknul, že tu profesionální deformaci chápe :-D.

Samozřejmě nám nabídnul nějaký dezert. No nechtěli jsme. Ale holky, že chtějí zmrzku. Ano, zmrzka byla a navíc domácí. Neskutečné! Takže vyhrála kafíčková, čokoládová a kiwi sorbet. Já jsem po vyjmenování nabídky neodolala a dala si nějaký typický maltský dezert - ovoce, piškot, krém a celé to bylo pomerančovo-citronovo-čokoládové - prostě takové sladce pikantní a zvláštní a děsně dobré :-D.

Skaly si zas rochnil, jelikož měli hrnky normální velikosti a on si v klidu a pohodě konečně mohl vykouřit svůj doutník. 

Jídlo bylo vskutku excelentní, péče taky a tak i naše dýško bylo lehce nadstandardní. Jana si brala vizitku s tím, že za tři týdny tam vezme mamku a Ilonu :-). Oni nám ani nepočítali to Skalyho kafe a holek Fantu, že je to prostě na ně. Byl to přesně takový zážitek, který jsem tam celou dobu hledala. Sliema je pěkná, ale je to neskutečně turistické místo, takže je to hlavně o rychlosti, aby pak host vypadl a mohl přijít další. Personálu to nepatří a prostě je to vidět. Hlavně asi respektují poptávku - pizza, těstoviny a nezbytné hranolky, takže práce s rybou, která není prefabrikovaná, je ztráta času.

Je fakt, že jsme byli v té restauraci v naprosto nestandardní čas. Byla neděle, kdy spousta hospod večer už ani neotvírá a bylo kolem páté, což není ani oběd, ani večeře, spíš otvírají kolem půl sedmé až sedmé. Ale když mají vyplavané děti hlad, nějaká otvírací doba je nezajímá. Proto na nás měli čas a i Janě říkal, ať klidně zas přijede v tuhle dobu, že se jí budou moct pořádně věnovat. 

Odsud je i jedna ségřina hláška - probíraly jsme, co si tam mamka asi tak dá, když nejí ani ryby, ani králíka, ani jehněčí a ani koňské (horse) maso a Jana z toho udělala "horské" maso :-D.

Z pláže jsme obdivovali odpoledne maják a Jana neprozřetelně slíbila, že se tam můžeme zajet podívat. Na jídle jsme se zdrželi o trochu víc a tak už se jí moc nechtělo, ale nakonec podlehla našemu naléhání :-). A pro nás opět nádherný zážitek!

Moře plné neskutečných odstínů modré, měkké světlo od zapadajícího sluníčka, jeskyně,  no nádhera! A u majáku bývala pevnost a u ní měla být keška. Jenže pak v popisu psali, že je potřeba "maličko horolezit" a když jsem viděla ten sráz pod námi, tak opravdu nemusím mít všechno :-D.

Jen ten neskutečný bordel okolo - to je fakt děsné. Bohužel je to tam vidět dost často.

Domů jsme přijeli celkem pozdě, nicméně i tentokrát chtěly holčičky večer ven a tak jsme se vypravili na další konec ostrova, tzv. Point. To je kapánek jiný level - luxusní obchodní centrum a k tomu odpovídající restaurace i apartmány. Pro zajímavost jsme se dívali na nabídku místní realitní kanceláře a apartmánek tu vyjde na 1,25 mega éček.. Je tu i most vyčnívající a svítící do moře, takže je možné pozorovat ryby a na šprušlích jsou zámečky stejně jako na Kampě :-). 

Zajímavý zážitek byl, když se najednou zpoza ostrova objevilo cosi obrovského svítícího. Bylo to jak UFO. Ale ufouni to nebyli, jen zámořská obrovská loď. Doufali jsme, že třeba zamíří do našeho zálivu, ale ne. I tak byly holky (a nejen ony) nadšené, že jí viděly na vlastní oči, nejen v TV. Andulka by totiž velmi ráda na takové lodi cestovala :-).

Po cestě jsme se zas kochali ohňostroji a v kolik jsme šli psát snad radši ani nevím :-)

Edit: Úpravy od korektorky a drobná doplňující vysvětlení:

K názvu "Maršmelou" - Marsa prý znamená přístav, takže jich je na mapě víc a dezert se jmenuje trifle a není maltský, jak praví wikipedie. (Pro mě to prostě je maltský dezert, páč jsem ho jedla na Maltě, ale chápu, že je možné polemizovat o slově "typický" :-D). Ségra, díky, že pozorně čteš a doplňuješ!