Jen jsme si mysleli, že snídaně je do 10:00 a ono ne - jen do půl. Přišli jsme sedm minut před zavíračkou, ale i tak nic nechybělo.
V půl jedenácté mě Jana vyzvedla a jely jsme zpátky na letiště do půjčovny pro auto. Jana totiž našla nějakou super nabídku, která se ve finále nesla v duchu - nechci slevu zadarmo. Přestože ségra umí anglicky dost dobře, doteď jsme nepochopily, co vlastně navíc jsem to platila. Podle nás to mělo být půjčovné plus k tomu pojištění a na to ještě chtěli garanci 1.000 Euro. Anebo že nemusím nechávat garanci, ale připlatím dalších 9 éček na den. S kaucí jsem počítala, takže jsem zvolila tuto variantu, nicméně jsme pod pojmem "cover" předpokládaly, že to, co platím nad rámec půjčovného je právě pojištění. No evidentně to tak nebylo.
Navíc mají ještě jednu vychytávku - aby se údajně klient nemusel stresovat, dají mu auto s plnou nádrží a on ho může vrátit s prázdnou, protože v podmínkách je, že oni opět dotankují a při přebírání zaplatí celou plnou nádrž, aniž by tušil, kolik ho bude stát litr benzínu. Je to poměrně vyčůrané, vyjezdit plnou nádrž není vůbec snadné a i když jsme cestovali autem sem a tam, zvládli jsme vyjet maximálně půlku. Z výhodné nabídky se na konci vyklubalo poměrně drahé půjčovné. Holt je to poučení pro příště.
Nicméně jsem si převzala purpurovou berušku s klimoškou a kufrem tak na kabelku a mohla jsem velmi odvážně vyrazit do ulic po opačné straně než jsem zvyklá skoro pětadvacet let jezdit.. Uff.. Jana navíc ještě zaplatila pokutu za parkování, protože si myslela, že to stihneme všechno vyřídit rychleji.. No jo no..
Musím říct, že řízení na opačné straně je opravdu nářez. Najíždění na kruháky (a to je celkově samostatná kapitola), sledování provozu z druhé strany, řadicí páka, bezpečnostní pás.. No zpocená jsem byla až.. Držela jsem se Jany jak klíště, ona naštěstí vždycky někde přibrzdila, když se mezi nás dostalo jiné auto. A jako jediná jsem svítila :-). Malťany to neskutečně dráždilo, pořád na mě potrubovali, jakože jsem zapomněla apod. Já jsem to brala spíš jako výstražné znamení - bacha, jede lama!
Ségra mě pak ještě ujistila, že auta z půjčovny tam všichni poznají na dálku už kvůli jiné SPZ a také olepkám po stranách a oknech, takže si vesměs dávají bacha, co ti prdlí turisti udělají :-).
Petr mezitím trávil čas s holčičkami na té městské pláži, co jsme byli včera a tak jsem se mu chvíli nemohla dovolat, aby za 10 minut čekali nahoře a rovnou naskočili do auta. Cílem byla Golden Bay na druhé straně ostrova, kde je písek a opravdu to vypadá jako pláž :-). Den předem jsme ještě holkám koupili v Carrefouru nafukovací obrovskou kosatku, takže jen jí sfouknout, abychom se vešli do auta, potřebovalo trochu času :-).
Golden Bay je opravdu hezká maličká plážička a to moře je prostě.. no prostě úchvatné! Holky hned nasedly na kosatku a odmítaly vylézt z vody. Emičku Jana nechala plácat v písku, to bylo radosti! Vlastně byla v moři takhle poprvé :-). Jen jí kapánek překvapilo, když seděla zády a spláchla jí vlna :-). Ale ani nestihla zabrečet. Mně se nejdřív do vody nechtělo, přece jen to bylo na první dobrou studené, ale pak už to šlo a bylo to velmi osvěžující a příjemné. I kosatku jsem pro sebe chvíli ulovila a ta mrcha mě shodila :-D. Je to fakt vtipné, když má člověk jednu nohu nahoře a zbytek těla pod nafukovací obludou :-). Udělala jsem přihlížejícím poměrně dobrou estrádu.
Nejvíc mě ale dostalo, že hned vedle nás se uložili Moraváci a ta holka pak povídá - vy jste matka s dcerú, že jste si tak podobné, že? To fakt potěší :-D. Jana měla totální záchvat smíchu a loučila se se mnou, tak čau, babi. Ta holčina byla jinak moc hezká a měla i super postavu, jen měla jednu ruku úplně znetvořenou něco jako je "sloní noha" :-(.
Jana to s Emičkou zabalila dřív, že prej jí byla zima :-) a nechala nás napospas cestě zpátky.. Asi 10x se ale ujistila, jestli to FAKT zvládneme! :-)
Adélka si odsud odvezla jeden méně příjemný zážitek - šlehla jí medúza :-(.
Cestu domů jsme našli, jednou jsem se lehce zamotali, takže z toho byla neplánovaná prohlídka dalšího městečka a jen to parkovací místo u hotelu bylo trochu problém, takže jsme zakotvili až na ostrově, kde holky toužebně okukovaly pouť. Nezbylo nám nic jiného než po odsolovací proceduře vyrazit :-). Na ruské kolo jsme šli dokonce všichni! S Andulkou jsem absolvovala jakousi zvonkovou dráhu a byla to jednoznačně nejlepší atrakce. Nachechtaly jsme se tam opravdu do sytosti, navíc nás vozil dopředu a pozpátku a zase naopak. Občas dokonce nad námi zatáhli střechu jak na kabrioletu a pouštěli páru. Holčičky si pak ještě zařídily na malém autodromu a mohli jsme jít spokojeně domů s příslibem, že světským necháme vydělat zas zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat