Na cestách .. Jaroměř

V Jaroměři jsem si přesedla k mým miláčkům a hledali jsme nějaké místo, kde se najíme. Těch možností je tu fakt minimum, nakonec jsme ale přece jen zakotvili na náměstí v jediné restauraci, která byla otevřená. Skaly totiž nechtěl volat tomu kámošovi, že už jsme na místě, aby ho nerušil při obědě. Nakonec ani na obědě nebyl, ale stále ještě chystal věci na závody v obchodě.

Dojeli tedy jsme k němu a pak jsme ještě nějakou tu chvíli čekali než dojede domů pro další věci. Čas jsme si ukrátili zmrzkou, i když to nebyla opočenská :-).

Konečně jsme se mohli přesunout k rybníku, což bylo kousek od Dvora Králové. Já už se neskutečně těšila do postele, takže jsme si nechali ukázat, kde budeme přespávat a rovnou jsem šla vyzkoušet kvalitu místní matrace. Skaly odjel s holčičkama trénovat. Adélce půjčili malý bič a ta tahala jednu rybku za druhou, že se nakonec šla taky přihlásit na závody. Jenže tím mi parádně zavařila. Protože i Skaly závodil, musela jsem dělat pomocníka já.. Andulka chytla svého rekordního kapra, tak byla neskutečně nadšená!

Moje představa pohodově stráveného dne s knížkou na dece vzala za své. Nejenže jsem musela vstávat v neděli ráno v 5, ale ještě dělat takové šílené věci jako vyndavat rybám háčky z huby, podebírat a tahat je z vody, zakrmovat  a ve finále jsem i napichovala červíky!!! Při tom prvním jsem málem nakrmila i kachny, ale pak jsem se od toho prostě musela oprostit.. No lítala jsem mezi holčičkama jak hadr na holi a Skaly nás pozoroval z druhého břehu s pivkem v ruce... grrrr... :-) Ba ne - občas zahlédl, že máme nějaký problém a byl jak na trní, jak to zvládneme - jako když Aňa utrhla celou nevímjaksetojmenuje, ale naštěstí jsem vždycky pro někoho doběhla a ti nám pomohli.

Adélka tahala opět jednu rybku za druhou a co úlovek, to jiný druh. Dokonce chytila slunečnici pestrou, což byl opravdu velmi cenný úlovek - prý jich do rybníka nasadili asi  jen 40 a zatím se nikomu nepovedlo ji chytit. Tak pak přidala ještě jednu :-). Musely jsme je potom dát do kyblíku, aby se ostatní na tu vzácnost mohli podívat. Andulína tahala kapříky a líny a asi cejny či co....no prostě pro mě jsou to všechno kapři :-D.

Odpoledne už to tak nebralo, Adél byla bez záběru, Andulka naštěstí ještě chytila. Skaly ulovil jesetera, ale už ho nestihl vyndat v limitu, takže mu nebyl počítán. I tak si to užil. Andulína nakonec byla z dětí třetí a Adélka pátá.

Nejdůležitější je, že si to všichni užili. Já teda asi nejméně, ale zas si můžu říct, že jsem svoje hranice "nikdy bych" posunula o kousek dál :-D. Jediné, co jsme teda nezvládli, bylo sluníčko. Holčičky si naštěstí připálily kolínka jen lehce, zato Skaly měl nohy spálené opravdu hnusně. Já zas ruce, takže jsem vypadala jak týraná - zespodu modřiny z volejbalu a z druhé strany spálené od sluníčka :-).

Domů jsme to vzali přes Skalici - vyložit nádobíčko - a přijeli jsme poměrně hodně pozdě, takže jsem se s holkama domluvila, že je nechám doma, aby si odpočinuly. Stejně už se ve škole nic nedělo, tak se aspoň vyspaly.